pátek 19. dubna 2013

SLOVO DO DEBATY

Před nedávnem se mi stalo, že mi při jakési debatě, do které bylo zapojeno více lidí, jeden pán řekl, abych se nevyjadřovala k něčemu, čemu nerozumím. Ta jeho poznámka by byla na místě, kdyby mi vysvětlil, proč se domnívá, že mnou vyjádřený názor není na místě, a proč se domnívá, že věci nerozumím, ale takhle jsem tu jeho výtku brát nemohla, protože se domnívám, že té věci, o které byla řeč, jednak rozumím, a potom si myslím, že jsem do té debaty snažila zanést poněkud jinou perspektivu. Zkrátka a dobře jsem se na celý problém, podívala z poněkud jiného úhlu. Možná že se jednalo o jiný úhel pohledu, než na který byl ten můj kritik, připraven. To se někdy stává, že o čemsi hovoříme a pak přijde někdo, kdo tu věc uchopí jinak. Nemyslím si o sobě, že bych byla jakousi převratnou myslitelkou, jen si říkám, že věci se musí probírat ze všech možných stran a právě při takovém postupu se něčeho můžeme dobrat. Jenomže se domnívám, že jsou lidé, kteří jsou o věcech navyklí uvažovat určitým specifickým způsobem, který je tak specifický, že už si vlastně ani nejsou schopni uvědomit, že existují i jiné způsoby uvažování o tom kterém problému. A co dělat potom, když ten dotyčný, který je takto o věcech navyklý uvažovat, je muž a co má dělat, když přijde nějaká holka a něco řekne, co tomu mužovi nesedí, protože je zvyklý se na určitou věc určitým dávno navyklým způsobem. Buď je takový muž otevřený a je ochoten se o věci bavit dál a je mu jedno, jestli mu tu koncepci narušil muž nebo jestli ji narušila žena. Naštěstí je dnes takových poměrně dost. Ale také se může stát, že se může jednat o takový typ muže, který se může cítit ohrožen a rozhodne se použít ten nejhloupější způsob. Prostě tu holku umlčí. A umlčí ji z toho důvodu, že není ochoten nebo schopen dál hájit své stanovisko. Prostě u toho vyjde z premisy, že holka je holka a že přece nemůže rozumět něčemu, čemu rozumí jen muži.

No samozřejmě, že tenhle způsob uvažování je dneska nepřijatelný. On je prostě o moci. Moc lze prosazovat bud silou. Prostě holku umlčím. Nebo v případě diskuze lze prosazovat argumentací. To už je poněkud jiný druh moci. Ta se neopírá o to, že já na někoho zaštěkám, aby mlčel, ale o to, že já dokážu ty druhé přesvědčit. To je trošku těžší. A hned tak někdo to neumí. Ona je to totiž dovednost, kterou se je nutno naučit. A to někdy může trvat. Ale myslím si, že bychom si na tenhle způsob měli jaksi začít zvykat.




čtvrtek 11. dubna 2013

BLATANTNĚ

Tak jsem dneska odhalila našeho právníka, jak se stal objetí toho, čemu jazykovědci říkají interference. Interference je jev, ke kterému dojde, když mluvčí v jednom jazyce použije v tomto jazyce slovo z jiného jazyka. Povedlo se mu to, když se dosti nelichotivě vyjádřil o jakémsi směnečném platebním rozkazu vydaném jedním blíže nejmenovaným soudem v Praze. Pan doktor zařval z plna hrdla: „Jak mohou vydat takovejhle plaťák, když je to v naprosto blatantním rozporu s OSŘ!“ 

Já jsem náhodou byla u něj v kanceláři, tak jsem mu řekla: „Ale pane doktore, ta věta je napůl česky a napůl anglicky.“

Pan doktor se zarazil. A pak se zasmál: Víte, že máte pravdu, Aničko. Ale čert to vem! Who the hell cares!“

Inu, takový je život v našem malém českém městě v tom našem malém postmoderním světě…


PS
Anglické slovo „blatanat“, které si náš pan doktor dovolil použít, se rovná českým výrazům: očividný, do očí bijící, nehorázný, neskrývaný, bezostyšný, atp.